Název přednášky:
Fantazie generativní umělé inteligence v technických oborech

Autor: 
Jiří Šperka

Abstrakt:
Generativní umělá inteligence není kamarád. Ilustruje to i následující pohádka, která je napsána zcela bez použití umělé inteligence.

Neskutečná pohádka

První dějství

Scéna ze zámku Neskutečného království, audience u krále.

Postavy: Král, šašek, rádce 1, rádce 2, rádce 3.

Rádce 1:

Nejmilostivější pane králi, pracujeme dnem i nocí.

Rádce 2:

Ano, ano, nejmilostivější. Pracujeme, aby se hlavně naše pokladna naplnila.

Rádce 3:

Tak tak, pane králi, aby se naplnila.

Král:

Kdepak je zase ten šašek, cožpak tu už dávno nemá být?

Rádce 1:

Nejmilostivější pane králi, dávno, dávno tu má být, pracujeme na tom.

Rádce 2:

Ano, ano, nejmilostivější. Hlavně, aby tu byl šašek.

Rádce 3:

Tak tak, pane králi, aby tu byl.

Král:

Bez šaška jsou ty audience k nepřečkání. Jako ta poslední, kdyby nebylo šaška, tak bychom mluvili jen o prázdné pokladně.


Rádce 1:

Nejmilostivější pane králi, my pracujeme dnem i nocí.

Rádce 2:

Ano, nejmilostivější. Pracujeme, abychom zjistili kde je?

Rádce 3:

Tak tak, pane králi, my zjistíme, kde je pokladna.

Král usíná na trůnu, rádcové si v kruhu něco potichu šeptají.

Druhé dějství

Šašek v královské knihovně

Postavy: Šašek, knihovnice

Šašek: Pěkné odpoledne přeji.

Knihovnice (zvedne oči od rozečtené knihy): Pěkný den, to vás tu ale ráda vidím.

Šašek: Mám tu knihy na vrácení, bylo jich tolik, že jsem tu poslední nedočetl. Ona vám totiž pojednává o inteligenci, to se vám čte pomalu, to není žádná legrace.

Knihovnice: Já vím, však na ty knihy čekají rádcové.

Šašek: To kdybych věděl, to bych si víc pospíšil.

Knihovnice: Nic se nestalo, já bych za vámi zítra poslala královského kata, kdyby to spěchalo. Zítra dorazí, ještě dluží jednu knihu, někde ji asi propil.

Šašek: To víte, od té doby, co rádcové zavedli jen pěžité tresty, tak není zcela ve své kůži, nedivím se, že knihu někde zanechal. A jaká to je, mohu-li se zeptat?

Knihovnice: Ale, zase nějaká červená knihovna.

Šašek: Vy jste jako kniha, jak si vše pamatujete, všechny ty informace.

Knihovnice: Ale také se mi někdy vše nevejde do paměti a má paměť se zaplní a musím si dělat poznámky. Podívejte, tady mám zrovna jednu vypsánu: (pomalu čte) Poslat zítra kata za šaškem.

Šašek: To je moc milé, že si to takto archivujete.

Knihovnice: Také jsem studovala na královské akademii v sousedním království práci s informacemi. A dnes jsem se zrovna dozvěděla zajímavou novinku, že v tomto vedlejším království už knihovna není, lidé tam teď mají v rukou kouzelné placky a čtou z nich.

Šašek: Já měl bramborové placky k obědu, vyčítat z nich něco kloudného mě nenapadlo.

Knihovnice: To víte, ne všechny placky jsou kouzelné.

Další dějství u krále:

Rádcové navrhnou naplnit pokladnici tak, že se přistoupí na návrh sousedního království, které koupí knihovnu a naplní pokladnici. Šašek s tím není spkojen, protože nebude mít kde číst knihy, ale na to je mu řečeno, že dostane kouzelnou placku z vedlejšího království. Král také dostane kouzelnou placku. Král se ohradí, jestli nepřestanou být svobodní, na to mu rádcové řeknou, že důležitá je pokladna. Na svobodu dohlédne kat, stejně nemá poslední dobou co na práci a nepobírá plat.

Poslední dějství:

Krále nahradila placka, která leží na trůnu. Rádcové se už mezi sebou neradí, ptají se placky, ta jim odpovídá. Jeden rádce se ptá, kde je král. Placka odpovídá, že krále odvedl kat, dle instrukcí od placky, do žaláře. Rádce přitakává, že umístění krále do žaláře mu placka také poradila. Šašek jen kouká do placky a říká, že to je legrace.